Fakta a mýty o dechu, díl třetí: mozek, CO2, NO a co vše mají společné s dechem?

Pojmy breathwork, dechová terapie i pradávná pránájáma mají jeden společný znak, a tím je DECH. Asi se ptáte, proč bychom se měli zabývat dechem, když dýcháme přirozeně, že? Dech je automatická (autonomní) činnost zcela nezávislá na naší vůli, regulovaná prodlouženou míchou. Z mého pohledu se jedná o dokonalost našeho těla, které řídí bravurním způsobem jeho ředitel – mozek. Nastavené programy (vzorce, reflexy) slouží k bezchybnému fungování organismu, protože kdybychom se měli o všechno starat sami, v celé té složitosti lidského těla bychom to nezvládli. Ale mozek… ten to umí.

VÍTE, ŽE: Mozek má schopnost neuroplasticity?

Na základě informací, které se do něj dostávají, mění svou strukturu a stará spojení nahrazuje novými.

Cílem práce s dechem je zpomalit dýchání a ekonomizovat nároky organismu na kyslík, zlepšit fungování celého systému ve "zhoršených" podmínkách, tzn. když je v těle více oxidu uhličitého (CO2), v důsledku čehož vzniká diskomfort. CO2 se nahromadí v krvi, cévy se rozšíří, krev proudí rychleji a zlepší se samotná absorpce kyslíku do krve, zvýší se i produkce oxidu dusnatého (viz níže). Není proto důležité se dobře nadechnout, ale kvalitně vydechnout a snížit četnost cyklů dechu (nádech + výdech) během dne. To vše učí moderní způsoby práce s dechem, ale i pránájáma.

"Dýchejte lehce, jemně a neslyšně."

DECH NOSEM

Velice často dostávám nejenom od studentů jógové vzdělávací akademie dotaz: "Proč není vhodné dýchat ústy?" Odpověď je jednoduchá. Ústa jsou k jídlu a jsou spojena s trávicím ústrojím, zatímco nos, jehož podstatná část není vidět, je spjat s plícemi. Žaludek má rád potravu, kterou přijímá. Plíce mají rády vzduch, který zpracovávají. Pokud se nadechnete ústy, přijmete více vzduchu, než je potřeba, jelikož jeho množství není nijak korigováno. Vzduch není ohříván ani pročišťován. K takovým situacím dochází v přirozených životních situacích, jako je údiv, úlek nebo vrcholný výkon sportovců. Organismus je vystaven i zvýšené produkci stresových hormonů v krvi. Hlavní stresový hormon, kortizol, který negativně ovlivňuje imunitní reakci organismu, stejně jako metabolismus společně s dalšími stresovými parťáky ovládají organismus a vyvádějí jej z rovnováhy. Ovšem respirační centrum potřebuje pro správné fungování udržovat rovnováhu mezi alkalitou a aciditou. Nervy prodloužené míchy jsou na to velmi citlivé.

VÍTE, ŽE: Tuto chemickou rovnováhu můžete ovlivnit uvolněním svalů, zpomalením dýchání a správným zapojením bránice v procesu dýchání?

Dýchání ústy posiluje sympatickou nervovou pleteň, která odpovídá za "akci". Člověk, který je celý den v akci, tedy pod vlivem té části nervové soustavy, jež má na starosti aktivitu, žije neustále "v napětí".

TIP: Až budete ve stresu, všimněte si, jak dýcháte. Vaše dýchání je převážně hrudní a podklíčkové, zvedáte ramena a klíční kosti, dech není tichý ani jemný. Jedná se o mělké dýchání, které snižuje obsah CO2 v krvi, a tím dochází ke stažení cév, omezenému proudění krve a organismus má menší schopnost odvádět odpadní látky, špatně proudí lymfa, zhoršuje se vylučování, zpomaluje se peristaltika a změny můžeme pozorovat i na úrovni mentální: podráždění, nervozita, frustrace, nesoustředěnost a mnohé další psychické problémy. V důsledku toho zaplaví náš organismus stres a s ním související zhoršené dýchání.

Funkce nosu je pro dýchání naprosto zásadní. Zpomaluje, zvědomuje a vede k relaxaci, protože aktivuje parasympatický autonomní systém, tedy tu část spektra energetických potenciálů, jež má na starosti relaxaci a odpočinek.

VÍTE, ŽE: Když jste v relaxaci, může se vám tvořit větší množství slin?

Jakmile začne parasympatikus pracovat, aktivují se slinné žlázy. Dýcháte-li rychle ústy (ve stresu, v ohrožení, s malou kondicí), zbavujete se vody a vzniká pocit žízně.

VÍTE, ŽE: Dýchání nosem čistí, filtruje a ohřívá vzduch, který při nádechu vstupuje do organismu?

Dýchání nosem podporuje vitalitu, zatímco při dýchání ústy ji ztrácíte. Častým otevíráním úst přicházíte o energii. Platí to i u zbytečných slov!

Příroda to vymyslela jednoduše a není třeba z našeho rádoby dominantního postavení člověka, abychom do toho jakkoli zasahovali. Stejně ji nepřesvědčíme o něčem jiném, když samotná dokonalost již byla stvořena. A tak pamatujte – nosem dýcháme a ústy jíme.

BRÁNIČNÍ DECH

Brániční dech, při kterém dochází k oploštění bránice do stran (lehkému rozšíření břicha, boků, beder) a jejímu klesnutí dolů do oblasti břicha (masáži oblasti břišních a pánevních orgánů), je jedinečný. Zcela přirozeně aktivujeme pánevní dno a střed těla (mechanicky vzniká nitrobřišní tlak), spodní laloky plic se naplní (max 60 % kapacity) a my se vědomě nadechneme až do horní části plic.

Je-li bránice správně zapojena do procesu dýchání, tvoří i součást stabilizačního procesu, který má na starosti CNS. Podílí se tedy na optimálním držení těla a postavení hrudníku – ve výdechovém postavení udržuje prostor pro pohyb bránice. Brániční dech je považován za uzdravující, takže je určitě dobře věnovat se mu dříve, než budeme potřebovat odbornou pomoc lékaře, nemyslíte?

"Věřte v dokonalost lidského organismu – zázrak přírody, který bychom každý den měli oceňovat a vyjadřovat mu vděčnost. Jen se ho stačí naučit optimálně používat a důvěřovat mu."

TIP: Pozice pro uvolnění bránice – indický dřep

Jelikož se bránice upíná k vnitřním obloukům spodních žeber a k bederní páteři, poloha indického dřepu je ideální pro její uvolnění. Vědomé dýchání do stran trupu (dolní žebra) s pocitem rozšiřování – jak ve dřepu, stoji či sedu – je prospěšné a současně funguje jako indikátor bráničního dýchání.

DECH A JEHO VNÍMÁNÍ

Vdechujeme vzduch, ve kterém je obsažený kyslík (02), a vydechujeme vzduch, v němž se nachází oxid uhličitý (CO2) a samozřejmě opět kyslík (18 %). Kyslík se dostane do plic dýchacími cestami (vnější dýchání). V plicích se molekuly kyslíku navážou na hemoglobin, bílkovinu obsaženou v krvi, která je dopraví ke konečným uživatelům, buňkám, uvolní je a naopak na sebe zpětně naváže oxid uhličitý, odnese jej do plic, odkud je následně z organismu vyloučený. Dojde-li ke změně chemického prostředí organismu v důsledku toho, že tělo je stažené stresem a v krvi kolují stresové hormony, jako je např. kortizol, kvalita dechu se začne zhoršovat, což se projeví v emocích. Stačí umět sám sebe pozorovat a na základě své nálady, pocitů a prožitků můžete zjistit, jak ztráta kontroly nad dechem dokáže proměnit psychické nastavení člověka. Pociťujeme-li napětí, dýcháme slyšitelně, mělce a plytce. Často i nevědomě zadržujeme dech, třeba když se lekneme nebo podivíme. Následně propuká nervozita, podrážděnost a schopnost jasné mysli se zahaluje.

Zvýšený tlak v krevním řečišti zhoršuje podmínky pro přenos kyslíku do tkání, cévy se stáhnou, molekuly 02 se silněji připoutají k hemoglobinu a je zaděláno na problém. Pokud však vyvoláme v těle "zhoršené podmínky, tedy nedostatek vzduchu", ozdravný proces je zahájen.

VÍTE, ŽE: Zhluboka se nadechnout je již z hlediska zdraví přežitá interpretace toho, jak funguje dýchání čili příjem a výdej plynů?

Pokud provádíte hluboký nádech, přijímáte hodně vzduchu/kyslíku do plic. Krev se v jednu chvíli zaplní kyslíkem (saturace krve kyslíkem 95–98 %, tvz. Bohrův efekt = dochází k většímu zakyselení, 4 molekuly kyslíku se v buňce odpojí od hemoglobinu a vznikne energie, teplo). Dalším hlubokým nádechem si již nepomůžete. Naopak. Dojde k hyperventilaci, cévy se stáhnou a kyslík zůstane navázán na hemoglobinu, aniž by byl využit. Nevznikne energie, objeví se únava.

Obsah CO2 v krvi má vliv na transport kyslíku do všech orgánů v těle včetně mozku a ulehčuje jeho uvolnění z červených krvinek. Tedy množství CO2 v krvi úzce souvisí s tím, kolik kyslíku naše tělo využije. Pokud dýcháme správně, máme dostatečné množství CO2, naše dýchání je klidné, rytmické a tiché (nejedná se o techniku udždžají). Klíčovou roli při výměně plynů hraje i NO, oxid dusnatý, jehož objem se zvyšuje v nosních dutinách při dýchání nosem. Jedním z jeho úkolů je snižovat krevní tlak a také pročišťovat vzduch, než doputuje do plic.

TIP: Oxid dusnatý (NO) má důležitou úlohu v lidském těle při dýchání. V cévní stěně funguje jako signální molekula, která napomáhá rozšíření cév (vazodilataci), což zvyšuje průtok krve a zlepšuje krevní oběh. To má pozitivní vliv na přívod kyslíku a živin do tkání a komunikaci všech buněk mezi sebou.

VÍTE, ŽE: NO byl v roce 1992 prohlášen prestižním časopisem Science za zázračnou molekulu? Vědci v čele s italským doktorem Louisem Ignarrem jej objevili v oběhové soustavě a získali v roce 1998 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Společně zjistili, že oxid dusnatý je produkován endoteliálními buňkami v cévní výstelce a signalizuje cévám, aby se rozšiřovaly a stahovaly. Řídí tak průtok krve a ovlivňuje spoustu orgánových soustav, včetně celého oběhového systému.

VÍTE, ŽE: NO je součástí Viagry? Tento "lék" způsobuje zvýšení hladiny NO a tím dojde k vazodilataci – do žil se vlije krev a nastane erekce.

FAKTA A MÝTY

Fyziologické dýchání (jak to organismus reflexně umí):

Nádech probíhá od rozšíření v oblasti břicha do všech stran a následně směrem nahoru přes hrudník až po klíční kosti (horní laloky plic) bez viditelných pohybů v ramenou (zvedání, kývání);

Výdech probíhá stejným způsobem, a to od břicha přes hrudník po klíční kosti.

Při dýchání je důležité nic nestahovat a být uvolněný.

VÍTE, ŽE: Člověk má jiný pocit v těle, než popisuji výše?

Cítí, že při nádechu se opravdu od břicha směrem nahoru něco zvedá. Jedná se o energii příjmu – prána. U výdechu má pocit, že něco klesá dolů, to je energie výdeje – apána. Nejde však o fyziologické dýchání, ale energetické vnímání. Existují tedy 2 úrovně chápání dechu. Přirozené dýchání a proudění energie.

UČTE SE DÝCHAT

Při snaze využít dech na maximum není dobré být usilovný. Čím více se snažíte, tím hůře to jde. Tréninkem dechu přepínáte CNS (centrální nervová soustava) do módu parasympatické části (PNS). Uzliny PNS jsou uloženy v některých lebečních nervech (bloudivý) a v dolní části páteře. Tyto uzliny vedou podél páteře, rozšiřují cévy, zrychlují peristaltiku a umožňují tělu zpomalit, tedy uzdravují.

Snaha naučit se dýchat by měla být prvním krokem na cestě ke zdraví. Zdravá výživa, pohyb, relaxace, harmonické vztahy, mindset, sebeláska a sebeúcta vytvářejí základnu pro zdraví. Veškerým spojovatelem a spojencem na všech úrovních je DECH. S ním můžeme stoupat k výšinám a bez něj klesáme ke dnu.